Snad třicátá kniha, jestli dobře počítám, svědčí. Zaprvé o neutuchající píli autora. Zadruhé o zaťatém úsilí překonat vážný zdravotní hendikep. Zatřetí o zúženém inspiračním pozadí Vieweghovy tvorby, nyní až nuceně zakletém v prostředí všedního života v Sázavě nebo odkázaném na zahraniční dovolené. Začtvrté o kolísavé úrovni spisovatelské rutiny mobilizované k jednotlivým povídkám svazku. Je jich dohromady dvanáct a v nejlepší, až rozmarné formě byl autor v Aktu křesťanského milosrdenství, kde načrtává nemocniční situaci u lože umírajícího vypravěčova přítele. Intelektuálská šarže obhroublého černého humoru osvěživě vybočuje z poloh sebelítosti, jimž se vypravěč jindy vyhýbá stěží.