Vzpomínková lyrika propletená přírodními náladami se ve druhé autorčině (1964) básnické sbírce drží již vyzkoušeného způsobu malých ploch a skoro náhodného rýmování. Sdělnost přesně zvoleného slova se v těchto básních příjemně odklání od neukotvených veršových rébusů, na které si potrpí někteří současní kolegové Douskové. Čas jako umanutý pronásledovatel nedá autorce chvíli klidu a vnucuje se už v titulech jednotlivých čísel: Dušičky, Šedesátý šestý, Na svatého Jiří, Předjaří, Podzim na severu, Osmdesátý třetí, Adventní... Básnické curriculum vitae tu čteme, ale lyrický subjekt se před námi nesvíjí v křečích a mukách emocí. Díky bohu.