Tajný deník klasika německé literatury. Cvičný hřbitov. Spiklenecká centra, která se snaží ovládnout svět a přitom neovládají ani sama sebe. Kryptogram v olejomalbě významného českého symbolisty. Šílení policisté, vyhaslá sopka, nosorožín (stáj pro nosorožce, stylisticky utvořená podobně jako kravín či hřebčín) a mnoho dalších úchylností. Kdyby tyto ingredience dostali do rukou pejsek a kočička, nedopadla by jejich krmě zdárně. Petr Stančík je ale zkušený kuchtík a dokáže čtenářův literární žaludek poškádlit a přitom neobrátit. 
Nulorožec je možná jednorožec, kterého pytláci připravili o roh. Ale také nula v naší mysli, která se ve zmatení dneška nedokáže opírat o jistoty včerejška a už vůbec ne o naději směřovanou k zítřku. Autor nám v tom nepomůže. Proč by měl? S gustem ale ukáže, kde nás tlačí boty. Petr Stančík je muž masivního těla a lehkých slov, žongluje historickými termíny, nesouvisejícími souvislostmi, je hravý a těkavý. Tak to mají mazlíčkové rádi. Nulorožec nebude druhý Mlýn na mumie, ale čtenáři se i tentokrát nechají semlít s gustem.