(1968) vystudovala germanistiku a bohemistiku na FF UK, roku 1997 získala doktorát. Působila jako vědecká pracovnice Ústavu pro českou literaturu AV ČR, pracovala též jako lektorka a dramaturgyně v Divadle Na zábradlí. Od roku 2004 spisovatelka na volné noze. Publikovala monografii Evalda Schorma Sám sobě nepřítelem (1998), je autorkou studie Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou (in: Dopis zmizelému, 2003). V roce 2005 vyšla její prozaická prvotina A já pořád kdo to tluče, o rok později román Peníze od Hitlera, oceněný Magnesií Literou za prózu roku. Polské vydání bylo nominováno na cenu Angelus (2009), za německé obdržela Usedomskou literární cenu (2011) a Cenu Georga Dehia (2012). Románová monografie Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (2008) obdržela ML za publicistickou knihu roku. V roce 2010 uvedlo Divadlo Na zábradlí její divadelní hru Spací vady (knižně 2012). Za překlad Rozhoupaného dechu (2010) nositelky Nobelovy ceny Herty Müllerové získala ML za překlad roku. Dosud poslední próza Kobold (2011) je dvojromán a autorka jím završila svou trilogii o středoevropském dvacátém století. Její texty byly dosud přeloženy do patnácti jazyků. Stipendijně pobývala ve Wiesbadenu (2007), Berlíně (2008), Grazu (2010), Usedomu (2011). Žije v Praze s dcerou Ester a synem Janem.