Láska — smrt — Bůh. Trojúhelník úplnosti a zároveň orné pole poezie. Nebo snad pole větrné? Sbírky Víta Slívy, zejména z poslední doby, jsou si v mnohém podobné, a přesto v každé z nich je něco navíc.
Ve sbírce této je to časová žeň.
První verše pocházejí z roku 1977, poslední z roku 2019.
Rozevlátá až hýřivá obraznost zvolna ustupuje sevřenějšímu tvaru, v němž je i místo pro zámlky a gnómy. Za prvním slovem z onoho trojúhelníku pociťujeme palčivost, před níž není kam utéct. Druhé slovo si básník stále víc přetváří na čas — kolik ho ještě mám a proč neubíhá pomaleji? A za třetím se schovává slovo samo, poezie ve svém sebezrcadlení. Je to věru tak: podstatou básnictví je básnění o podstatě básnictví, jak tvrdil Martin Heidegger. Poezie je i zkoumáním svých vlastních hranic. Sama sobě účelem? Ano i ne. Je to rovněž slovo, kterým někam chci patřit; slovo, jež chce být slyšeno. Sursum corda. Vzhůru srdce. Vzhůru slovo… a leť.

Však ty už víš ke Komu.
Jiří Trávníček

Odpovědný redaktor / Miloš Voráč
Obálka a grafická úprava / ilustrace Petr Veselý, grafická úprava Bedřich Vémola
Rok vydání / 2020
Počet stran / 120
Vazba / brožovaná s přebalem
Formát / 150 x 220 mm
ISBN 978-80-7227-437-6
Číslo publikace / 188
Doporučená cena / 249 Kč

Koupit online >