Melancolická mužná poezie

Na závěr ještě tip na básnickou sbírku.

Jmenuje se Almara, letos devětasedmdesátiletý Ivan Wernisch ji tradičně vydal u brněnského nakladatelství Druhé město a skutečně jako by zde jubilejně vybíral ze své skříně – snad i proto že přesně před šedesáti lety vydal svoji první sbírku Kam letí nebe.

Nejde však tentokrát ani o básníkův oblíbený „překrad“ z jiné poezie, ani o nonsens či palimpsest, znovu tady čteme to nejlepší z Wernische:

nádherně mužnou, byť melancholicky smutnou poezii. Přitom samozřejmě nejde o nic zkostnatělého.

Třeba už v úvodní básni Ptal jsem se mladé dívky: „Ptal jsem se mladé dívky,/ co je poezie// To nevím, řekla,/ já jsem tady nová// Ptal jsem se staré děvky/ a děvka se jen zasmála:/ To by chtěl každej, tralala“.