Andělé vyšli poprvé v roce 2007 a vyvolali mezi kritiky nevídanou reakci. I zarputilí odpůrci Viewegha se totiž ke knize vyjádřili víceméně kladně. Není to úplně typické Vieweghovo dílo, chybí jindy tak obvyklý sarkasmus a autorova sebestřednost. Andělé všedního dne jsou zkrátka Vieweghovým nevšedním dílem. Vymykají se stylistikou i formou. Typicky nechybí pouze tak typické, pečlivě vybrané citáty.

Autor zde použil techniku rozvětvování a následného spojování příběhu až do bodu, kdy se tři hlavní postavy setkají v jednom dramatickém momentě, a to momentě smrti. Ta však není překvapením, víme o ní od samého počátku. Ironicky se tím náš zájem vůbec nesnižuje, podobně jako v Marquézově Kronice ohlášené smrti, vědomí blížícího se konce naopak udržuje čtenáře v plné pozornosti. Smrt přestává být tragédií jedince, naopak se stává přirozenou součástí života, následkem předchozích událostí. Děj si tak po celou dobu může jakoby líně plynout, a my čtenáři jsme přesto od počátku zvědaví "jak a proč", nutí nás to číst dál a dál, je to jako závislost na automatech.

Popisované události v Andělích všedního dne jsou časově zhuštěny do průběhu jednoho dne, během kterého se čtyři andělé snaží udělat hlavním lidským postavám hezčí jejich poslední den života či poslední den soužití s někým, kdo zemře. Za tímto účelem plní čtyři nikoliv bezpohlavní andělé, tři mužští a jeden ženský, těmto lidem drobná přání, jejichž zdánlivá banalita se s blížícím okamžikem smrti mění v zásadní důležitost.

Kniha je označována za román, ale rozsahem 150 stran se jedná spíš o novelu. Přelousknete ji za jeden večer, ale to vám nic neubere na zážitku. Naopak, lépe k vám dolehne nutkavost okamžiku. Je to skvělé čtení, které svým jiným pohledem na smrt nezklame. Věřím, že ani Alice Nellis nezklame a film, jehož premiéra se chvatem blíží, bude stejně silným zážitkem.

odkaz na recenzi - http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=14382