magazin.aktualne.cz
Autor / Ivan Hartman Datum / 16.10.2016
Aristokracie české prózy snesla vejce. Vyšly výborné nové romány od Stančíka, Hájíčka a Bočka
Spisovatelé Jiří Hájíček, Petr Stančík i Evžen Boček novinkami potvrzují svou prestiž i popularitu. Pokud měl dnešní Velký knižní čtvrtek za úkol přinést dobrou
Pokud měl dnešní Velký knižní čtvrtek za úkol přinést dobrou zprávu o tuzemské próze, pak zadání splnil. Mezi patnácti vydanými tituly jsou tři české beletrie, jejichž autoři v minulosti získali nejviditelnější tuzemskou literární cenu Magnesii Literu, případně se zařadili mezi bestselleristy.
Jiří Hájíček, Petr Stančík i Evžen Boček novinkami potvrzují, že se tak stalo po právu.
Ačkoliv Bočkova dnes vydaná Aristokratka na koni je "pouhým" rychlým zábavným čtením, jako čirá žánrová literatura se bezpečně udrží v sedle. S Hájíčkovým vážným románem ze současnosti Dešťová hůl ani Stančíkovou tragikomickou prózou Andělí vejce se Boček nemůže rovnat. Je ale výstižným karikaturistou.
Aristokratku na koni stvořil ve zkratce 140 stran spíš jako povedený vtip, který si utahuje třeba z příchylnosti k bulváru a celebritám. Během turistické sezony roku 1997 se na pozadí příběhu majitelů restituovaného hradu Kostka, který staví svou pověst i na tom, že tu Helena Vondráčková strávila svatební noc, promítá flirt princezny Diany s egyptským boháčem a její tragická smrt. Stejně tak vzdáleně přítomný je kníže Schwarzenberg, jehož by chtěl Spolek pro obnovení monarchie zvolit českým králem.
Jenže bulvár právě plní zprávy, jak se kníže zamiloval do striptýzové tanečnice, která pak tančila dokonce u tyče hromosvodu na střeše Orlíku. No, nekupte to.
Proto Boček patří k nejprodávanějším českým spisovatelům současnosti. Předchozí dva díly aristokratické řady vlastní už desetitisíce čtenářů, vedle Michala Viewegha je autor dalším komerčním tahounem nakladatelství Druhé město.
Orgie obraznosti
Toto nakladatelství vydává rovněž Stančíkovu prózu Andělí vejce. Autor loni získal Magnesii Literu za šálivou detektivku z Prahy 19. století Mlýn na mumie. A o Stančíkově nátuře literárního mystifikátora vypovídá i jeho minulost.
Publikovat začal v roce 1990 pod dekadentním pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic, kterého roku 2006 pohřbil a o tři léta později se s ním rozloučil titulem Orgie obraznosti: Sborník ke třetímu výročí smrti Odilla Stradického ze Strdic. Právě sousloví "orgie obraznosti" přesně charakterizuje také knihu Andělí vejce.
Stančíkovo psaní tady připomíná suverénní improvizaci na téma cesta životem jistého Augustina Hnáta od konce 19. století až po závěr druhé světové války. Stančíkovi není nic svaté, ani katolická církev.
Pevný v historických kramflecích vytváří paralelní světy i pseudofilozofické teorie, alternativní dějiny a co nejbizarnější situace. Na čtenáře každou chvíli vybafnou souvislosti a literární konstrukce tak různorodé, jako by Stančíkova kniha byla kolektivním vynálezem. Jenže autor má spíš v hlavě "andělí vejce" − totéž, co nadprůměrně inteligentní Augustin, syn lakotného sedláka, kterého udržoval při životě strach z představy, jakou hrůzu peněz by stál pohřeb. Když pak ale onemocněl zápalem plic, z lakoty se raději oběsil, než aby platil doktora. Situace hodná Werichova Fimfára, s nímž Stančíka pojí podobná chuť si vymýšlet.
Přes veškerý humor, nadsázku, literární obžerství a praštěné situace však Andělí vejce ústí do tak silného tragického finále ve válečném zázemí, že při něm ztuhne krev.
Mistrovská obyčejnost
Pokud měl dnešní Velký knižní čtvrtek za úkol přinést dobrou zprávu o tuzemské próze, pak zadání splnil. Mezi patnácti vydanými tituly jsou tři české beletrie, jejichž autoři v minulosti získali nejviditelnější tuzemskou literární cenu Magnesii Literu, případně se zařadili mezi bestselleristy.
Jiří Hájíček, Petr Stančík i Evžen Boček novinkami potvrzují, že se tak stalo po právu.
Ačkoliv Bočkova dnes vydaná Aristokratka na koni je "pouhým" rychlým zábavným čtením, jako čirá žánrová literatura se bezpečně udrží v sedle. S Hájíčkovým vážným románem ze současnosti Dešťová hůl ani Stančíkovou tragikomickou prózou Andělí vejce se Boček nemůže rovnat. Je ale výstižným karikaturistou.
Aristokratku na koni stvořil ve zkratce 140 stran spíš jako povedený vtip, který si utahuje třeba z příchylnosti k bulváru a celebritám. Během turistické sezony roku 1997 se na pozadí příběhu majitelů restituovaného hradu Kostka, který staví svou pověst i na tom, že tu Helena Vondráčková strávila svatební noc, promítá flirt princezny Diany s egyptským boháčem a její tragická smrt. Stejně tak vzdáleně přítomný je kníže Schwarzenberg, jehož by chtěl Spolek pro obnovení monarchie zvolit českým králem.
Jenže bulvár právě plní zprávy, jak se kníže zamiloval do striptýzové tanečnice, která pak tančila dokonce u tyče hromosvodu na střeše Orlíku. No, nekupte to.
Proto Boček patří k nejprodávanějším českým spisovatelům současnosti. Předchozí dva díly aristokratické řady vlastní už desetitisíce čtenářů, vedle Michala Viewegha je autor dalším komerčním tahounem nakladatelství Druhé město.
Orgie obraznosti
Toto nakladatelství vydává rovněž Stančíkovu prózu Andělí vejce. Autor loni získal Magnesii Literu za šálivou detektivku z Prahy 19. století Mlýn na mumie. A o Stančíkově nátuře literárního mystifikátora vypovídá i jeho minulost.
Publikovat začal v roce 1990 pod dekadentním pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic, kterého roku 2006 pohřbil a o tři léta později se s ním rozloučil titulem Orgie obraznosti: Sborník ke třetímu výročí smrti Odilla Stradického ze Strdic. Právě sousloví "orgie obraznosti" přesně charakterizuje také knihu Andělí vejce.
Stančíkovo psaní tady připomíná suverénní improvizaci na téma cesta životem jistého Augustina Hnáta od konce 19. století až po závěr druhé světové války. Stančíkovi není nic svaté, ani katolická církev.
Pevný v historických kramflecích vytváří paralelní světy i pseudofilozofické teorie, alternativní dějiny a co nejbizarnější situace. Na čtenáře každou chvíli vybafnou souvislosti a literární konstrukce tak různorodé, jako by Stančíkova kniha byla kolektivním vynálezem. Jenže autor má spíš v hlavě "andělí vejce" − totéž, co nadprůměrně inteligentní Augustin, syn lakotného sedláka, kterého udržoval při životě strach z představy, jakou hrůzu peněz by stál pohřeb. Když pak ale onemocněl zápalem plic, z lakoty se raději oběsil, než aby platil doktora. Situace hodná Werichova Fimfára, s nímž Stančíka pojí podobná chuť si vymýšlet.
Přes veškerý humor, nadsázku, literární obžerství a praštěné situace však Andělí vejce ústí do tak silného tragického finále ve válečném zázemí, že při něm ztuhne krev.
Mistrovská obyčejnost
...........
