Dora Kaprálová 

po svém vydařeném literárním debutu Zimní kniha o lásce vydává v brněnském nakladatelství Druhé město Berlínský zápisník. 

 

Od roku 2007 žijete v Berlíně a k Berlínu se v Praze trochu vzhlíží. Jedná se o dokument přistěhovalce? 

Nevím, jestli se jedná o dokument, a už vůbec nevím, v jakém smyslu jsem přistěhovalkyní. Mám takovou teorii, že jsme všichni, pokud tedy neprcháme před válkou a hladem, vlastně na permanentním výletě. Život v cizině, konkrétně v Berlíně, vnímám daleko víc jako možnost svobodné volby, akorát, že je ta svoboda různě limitovaná a leckdy vykoupená mírnou frustrací, pramenící třeba z nedokonalosti jazyka. Takže k otázce: spíš neplatí ani jedno. Pokud ale čtenář v knize objeví i tento aspekt, budu taky ráda. 

V čem je na první pohled rozdíl mezi vrcholy trojúhelníku měst Praha-Brno-Berlín? 

V tom nejmenším a nejkrásnějším z měst se nedá žít, pokud z něj jednou prchnete. V Praze je život plný hektiky, blyštivosti a snad i nezdravých ambicí, a to třetí město je - subjektivně viděno - podivuhodným životním experimentem. 

Natáčíte i rozhlasové dokumenty. Příběhy pěti uprchlických dětí jste zpracovala v dokumentu Alenka v říši divů. Jaký je jeho osud po odvysílání? 

Nevím, to už jde mimo mě. Ale zajímají mě osudy těch dětí, jedeme za nimi znovu na podzim. Myslím, že „Alenku" dramaturgyně Lenka Svobodová nabízela na Prix Europa, ale jestli to tam nakonec bude, netuším. Potěšilo by mě to, ale je to možná moc marginální, žádný čitelně dramatický příběh, spíš hravé vyprávění. 

Dokument je svou integrační tematikou spojen s hledáním domova. Kde máte doma vy? 

Všude, kde mám radost. I na balkoně s pohledem na levandule v truhlících a výhledem na televizní věž. Anebo - když v květináči s maceškami objevím panáčka zahradníka, kterého tam dala dcera. To je pak i můj domov, takový květináč. Mikrokosmos domova.