Je to stále Michal Viewegh. Jen trochu zasmušilejší. Jeho nový soubor povídek Bůh v renaultu je nezávazně vedenou řečí, která se občas dotkne strachu, bezmoci a trapností života.

Už v předcházející povídkové knize Zpátky ve hře (2015) vystavil autor své literární alter ego Oskara krizím všeho druhu – od životních stereotypů
přes rozvod až po blízkost smrti. A i tentokrát je hlavní hrdina většiny z dvanácti povídek životem notně zkoušený muž, iluzí zbavený glosátor vlastní existence. Autorovi tradičně nechybí schopnost umně se trefovat do postřehůhodných banalit všedního dne a otevřeně psát o sexu (i když tentokrát je jeho Oskar daleko více nejistým než samolibým samcem). Jako vždy se nezříká sebeironických poznámek a sem tam vykouzlí i neotřelou metaforu.

Nebezpečná pravda? Jak kdy

Hned úvod knihy avizuje, že „mistr silné, mnohdy překvapivé pointy tentokrát nechává svou osvědčenou zbraň často oněmělou“. A má pravdu. Naprostá většina povídek zkrátka jen tak skóruje vtipným či hořkým konstatováním (Křováci v neděli: „Nepřipadá ti, že v neděli je lidstvo v prdeli dvojnásob?“, Městečko spisovatelů: „Fáma, pochopil konečně Oskar, je spisovatel, kterého nemůže porazit.“) či pomyslně zatáhne oponu bizarní scénou (Fuck off! nebo Testovací den). Absence výrazných point nevadí v případech, kdy mají více pocitové než příběhové črty specifickou atmosféru nebo druhý plán. Ovšem tam, kde Viewegh na zmíněné rezignuje, čtenář čte jen o jakýchsi rádoby mizériích a touhách, které ale nemají sílu na to, aby něco sdělily.
Kdyby se autor skutečně „vzdal toho, co je bezpečně efektní, ve prospěch toho, co je nebezpečně pravdivé“, jak praví anotace, dostavila by se katarze, překvapivé zjištění či jakákoli silnější emoce. Čím je ale „nebezpečně pravdivé“ sdělení, že některé ženy může přitahovat nalíčený muž (Šestý den prohibice), některé muže zase močící žena (Bůh v renaultu) nebo že ve stárnoucím spisovateli vyvolá pohled na nahé dámské ňadro úvahy o pokrytecké pruderii Američanů místo vzrušení (Ruce)?

Život je špatnej vtip

Naopak v povídce Akt křesťanského milosrdenství, která je zřejmě nejsilnějším textem sbírky, se autorovi povedlo namíchat přesný poměr nadhledu, úšklebku, smutku i čistého soucitu. Příběh sochaře Matlánka, který bojuje s terminálním stadiem rakoviny a svůj konec se rozhodne pojmout jako poslední performanci, je dojemnou i nonšalantní parafrází na umělcovo přesvědčení, že „život je špatnej vtip… Buď je příliš krátkej, nebo naopak moc dlouhej – ale každopádně vždycky skončí bez pointy, takže se nikdo nesměje.“
Podobně dobře našlápnuto má i povídka Fuck off!, která v krátkém líčení zoufalých pokusů obout si nepadnoucí lyžáky ve skutečnosti vypráví o pocitu životní bezmoci. V povídce Testovací den se zase hlavni hrdina v rozvodovém řízení náhodně potkává se svou bývalou ženou, což ho uvrhne do stavu balancujícího mezi láskou, nenávistí a zoufalstvím. Vše zakončuje skvělá scéna lehce psychedelické a šílenstvím zavánějící jízdy v mrazicím nákladním voze. Sbírka Bůh v renaultu je také takovou rychlou jízdou – přečteno máte hned. Jen škoda, že se závrať z neobvyklého zážitku dostavuje pouze chvílemi.