Je to trochu jiná darda než ty předchozí, ale o nic
menší. Budete se bavit od začátku až do konce, i když
(nebo snad právě proto, že) k smíchu toho v této knize
mnoho není. Lehkost a ironie životního vyprávění
Heleny Součkové vás jako vždy vynese až výšinám
a pak shodí dolů do reality, tentokráte našeho času.
Ani nově zavedená demokracie není pro hlavní
hrdinku procházkou růžovým sadem. Ale co naplat,
když věříte v morálku, ohleduplnost a toleranci?
Co můžete dělat, když si prostě potrpíte na pravdu?
Věřit v to nejlepší a čekat to nejhorší – zvlášť když
vás potkává rána za ranou. Právě tenhle rozpor drží
příběh pohromadě a vnáší do něj velice podařený
situační humor, založený na suchém a trefném
zkoumání reality. Když Helena zjistí, že na ozařování
chodí dokonce i pan Ježíšek, pomyslí si: „Tak to je
definitivně v prdeli. Ale pak mi došlo, že je to blbost.
Kde jinde by měl bejt?“ V podobně hořkém a zároveň
vtipně vypointovaném duchu se nese celé vyprávění.
Hlavní hrdinka nakonec zjistí, že Idiota nehraje ona,
ale je jím její manžel. Že když máte rakovinu, můžete
si říkat, co chcete. A že Mikuláš napravuje hříchy
i v červnu. Hlavní je nedělat si iluze, připomínají
Heleně neustále její židovské kořeny. V krizi se
ocitneme, ani nevíme jak. Tak co se dá dělat jiného
než se vysmát skutečnosti života do ksichtu?
Tereza Šnellerová