Autor neotřelých průvodců po Brně a vtipný glosátor politického dění nejen v jihomoravské metropoli Stanislav Biler má na svém kontě i beletristické knihy. Ta druhá, kterou vydal u brněnského Druhého města, se jmenuje Destrukce a je to věru černočerná depka bez kousíčku modrého nebe nad hlavou. Je však napsána velmi zručně, Biler tu může být vnímán jako takový současný postmoderní Franz Kafka. Příběh i jeho výstavba drží velmi dobře pohromadě, bonusem jsou i dokonale odposlouchané bezobsažné tlachy vesnických primitivů, mezi které přišel žít městem unavený učitel, aby seznal, že na venkově je to s lidmi ještě o hodně horší... Popravdě se s takto depresivními knihami v poslední době roztrhl pytel, ovšem na rozdíl od Destrukce jsou i špatně napsané. Nicméně se čtenáři vtírá při četbě otázka, zda by lépe než předmětné psaní nepomohl autorovi třeba uklidňující lexaurin, psychoterapie – nebo milostný vztah s tou pravou Lesanou, jak se k tomu v závěru knihy kloní nakonec i autor. Že je to ovšem i v jeho příběhu marná snaha, netřeba dodávat.