Alice barvitě sní o poklidném a spokojeném životě ve venkovském ateliéru, o úspěšných dětech i o sobě samé jako o sice stárnoucí, ale stále přitažlivé ženě plné moudrého nadhledu. Filmovým střihem se čtenář ocitne v realitě a spatří předčasně zestárlou, opuštěnou ženu v alkoholicky bezútěšné skutečnosti. Exulant se po letech vrací do vlasti na návštěvu starých přátel. Navrátilcovu sentimentální náladu ale vystřídá zdrcující rozčarování. Příprava svatby není jen příležitostí k setkání nastávajících příbuzných, ale především panoptikální přehlídkou malosti, zavilosti a čecháčkovského pokrytectví.
To jsou jen tři z dvanácti příběhů obsažených v povídkové sbírce Doktor Kott přemítá, která je čtvrtou prozaickou knížkou Ireny Douskové (1964). Epistolární próza Goldstein píše dceři (1997), poláčkovské vyprávění osmiletého děvčátka Hrdý Budžes (1998) i hořký příběh mladé ženy stylizovaný do deníkových záznamů Někdo s nožem (2000) vzbudily v době svého vydání vesměs kladnou reakci kritiky. Autorka nyní přichází s příběhy, jež si zachovávají všechny přednosti předchozích děl.
Stěžejním tématem většiny povídek je konfrontace banální reality se světem snů a představ, které o sobě i o jiných chováme. Autorka vypráví příběhy střídmým jazykem – i její styl je nekomplikovaný a prostý jakýchkoliv literátských exhibicí. Za zdánlivou jednoduchostí je ale skryto pronikavé pozorování a schopnost přesně vystihnout několika málo slovy skutečnost, která nás obklopuje. Autorka již předešlými pracemi ukázala, že její parketou jsou kratší, případně fragmentární literární útvary, a dvanáct povídek zařazených do neobsáhlé sbírky to jen potvrzuje.