Intelektuálové ztracení v době i v sobě

„Ne těch tlustých, ale tenkých knih se bojte!“ prohlásil prý kdysi Bohumil Hrabal. Nenápadná útlá novela Elza a muchomůrka dává jeho citátu pomyslnou pečeť. Básnířka a prozaička Sylva Fischerová se v ní pouští na cestu imaginativního vypravování, v němž nabývají stejnou váhu reálná událost, sen, úvaha i muzejní artefakt. Na základě jednoduchého příběhu, o který ve své podstatě příliš nejde, líčí zmatené pocity několika vysokoškoláků na sklonku osmdesátých let.
Předcházejícím dílem z pera Fischerové byla sbírka poezie Kostel pro kuřáky. Pražské básně (2019). Téma, které autorka otevírá ve své aktuální knížce, se oklikou vrací k její prozaické prvotině, autobiografickému povídkovému souboru Zázrak (2005), v němž vzpomínala na nesnadné dospívání v éře končícího socialismu.
V centru novely stojí přemýšlivá a upovídaná studentka humanitního oboru Karlovy univerzity, jejíž jméno stojí jako signifikantní prvek i v názvu celého díla. Postava Elzy je obestřena mnoha nejasnostmi. Ukrývá v sobě prožité trauma, které se odkrývá nenápadně prostřednictvím jednotlivých maličkostí.
Celé dílo připomíná barevnou mozaiku. I drobný, zdánlivě nedůležitý prvek může sehrát zásadní roli. Navzdory své systematičnosti ale vytváří kniha iluzi souboru útržkovitých textů, kapitoly se střídají v pozorování tří hlavních figur, jejich snů či vizí. Prostupují je umělecké texty či myšlenky, jež postavy zaujaly natolik, že si je zapsaly do deníku.

Recenze

Často se hovoří o tom, že se příběh odehrává v kulisách jistých dějinných událostí nebo obrazů. V této knize je to přesně naopak. Příběhová linie představuje spíše pomyslné vodítko pro vykreslení obrazů, pocitů a nevlídné atmosféry režimem sešněrovaného města.
Jako zlatá nit se knížkou vine motiv touhy po svobodě a útěku, ať už z drilu vojenské katedry, z absurdity života socialistického zřízení, nebo z tíže momentální situace, a to jakýmkoli způsobem i s rizikem, že za to bude třeba zaplatit vysokou cenu.
Sylva Fischerová stvořila výjimečně působivé dílo. Osciluje mezi realitou a snovostí, nutí skrze sdělení ukrytá mezi řádky udržovat bdělou pozornost a probouzí živou představivost.