Záhadná síla

Tupolevova ulice je nachází na severním okraji Prahy mezi Ďáblicemi a Čakovicemi. Jak známo, Tupolev byl sovětský letecký konstruktér, takže není divu, že za socialismu se dočkal i své vlastní ulice. Trochu s podivem však je, že názvy okolních ulic nemají s letectvím společného zhola nic a v okolí se ani nenachází žádné letiště. Proč tedy právě zde?
Kdo si prohlédne mapu, povšimne si na severním okraji hlavního města na pravém břehu Vltavy zvláštního jevu: prakticky všechny ulice zde zahýbají doleva, stáčí se do příslušných oblouků. Opustit město směrem na sever je sice možné, nicméně prostředí klade určitý odpor a bez mapy se může snadno stát, že si automobil zajede několik koleček proti směru hodinových ručiček.
Tupolev se tedy své ulice dočkal právě zde možná díky slovní hříčce, jde o tupo-levou oblast, kde se skoro vše jakoby tupě a bez nápadu stáčí jedním směrem. Třeba to člověku, který o názvech rozhodoval, přišlo vtipné; nejspíš přitom nešlo o narážku na tupě levý režim, taková ulice by opět mohla být kdekoliv a rozhodně by se hodila spíše před sídlo ÚV než na předměstí.
Klíčová otázka ovšem zní, proč v této části Prahy skoro všechno zatáčí nalevo. Pokud se silnice stavěla ven z města, pak ve směru na sever možná hrála roli blízkost údolí Vltavy. Směrem na západ se terén snižuje, a snad proto dělníci podvědomě, aby si ulehčili práci, měli tendenci provádět výkopy směrem dolů, tedy stavba měla z přímého směru tendenci uhýbat vlevo. Jak si možná vzpomenete ze školního zeměpisu, podobné zatáčení do oblouku se uplatňuje i u směru větrů nebo mořských proudů, kde je za tento jev odpovědná tzv. Coriolisova síla daná rotací Země. Je snad možné, že na severním okraji Prahy se nachází jakási silová anomálie způsobující, že celý jev zde funguje i v tak malém měřítku?
Fyzikálně je to obtížně představitelné, ale prostor pro experimenty zde existuje. Říká se, že Coriolisova síla rovněž způsobuje přednostní stáčení vírů jedním směrem, ať už jde o víry na řekách nebo při výtoku vany. Obecně se tento jev potvrdit nepodařilo, ale kdyby na severu Prahy existovala nějaká anomálie, nemohly by se právě zde i víry přednostně stáčet proti směru hodinových ručiček? Jakým způsobem si zde psi honí vlastní ocasy a kam se motají opilci? A pokud by se takový jev prokázal, nedalo by se ho i průmyslově využít, vytvářet takto hybné momenty?
Andrej Nikolajevič Tupolev by měl z možnosti, že i po smrti nepřímo podnítí zajímavý vědecko-technický projekt, jistě radost.

Mimochodem, trochu vědy k tomu opileckému motaní. Opilci se možná motají na levou stranu všude (zdroj: Proč tučňákům nemrznou nohy, Ikar 2007).
Roli by mohlo hrát např. to, že většinoví praváci mají nepatrně silnější (nebo snad i delší?) pravou nohu, dělají delší kroky na pravé straně a to přitom člověka otáčí „zprava do středu“, proti směru hodinových ručiček (i když, nefungovalo by to spíše naopak, poznámka PH). Nebo je příčinou jevu naopak oko? Praváci by měli v nadpoloviční většině vidět lépe na levé oko a člověk se pak podvědomě snaží mířit tam, kde lépe vidí. To samozřejmě i za střízliva, tehdy ale směr své chůze koriguje. (Obdobu tohoto jevu lze zkusit tak, že nějakému zvířeti zakryjeme jedno oko; bude mít pak tendenci se pohybovat do kruhu.)

Dějiny Prahy: Kterak malta soupeřila s betonem

Město Praha bylo vystavěno především proto, aby na jednotlivých domech i celých čtvrtích soupeřící zednářské lóže mohly demonstrovat výhody konkurenčních technologií.

Již od dob obrození a romantismu probíhají snahy nalézt v Čechách nějakou památku římské architektury. Římské obětiště u Aše, věž na Zvíkově, Černá věž v Chebu, ve všech případech bylo přání otcem myšlenky. Římské základy má však ve skutečnosti jedna stavba v pražském Radotíně.
Základy této stavby byly položeny roku 6 našeho letopočtu. Na nedalekém (zbraslavském) oppidu Závist tehdy krátce sídlil markomanský král Marobud, Římané po něm toto původně keltské hradiště na dnešní Zbraslavi nazývali Marobudum. Když se říše snažila dále expandovat, dvě římské armády roku 6 z různých směrů přitáhly až k Marobudově pevnosti, než se však mohly spojit a zaútočit, přišla zpráva o povstání v Panonii. Římané proto s Marobudem uzavřeli mír a urychleně odtáhli. Od té doby již legie do Čech nikdy nevstoupily a hranicí říše se stal známý Limes nacházející se dále na jih.
Přesto nedaleko Zbraslavi, na místě dnes zvaném Radotín, po Římanech něco zůstalo. Řemeslníci provázející legie zde totiž založili továrnu na výrobu cementu. Armáda předpokládala, že bude potřebovat velké množství tohoto materiálu, by z něj mohla kolem Marobuda stavět velké obléhací zdi. Ostatně, kam Římané přišli, tam začali betonovat, byl to prostě takový jejich koníček. Od té doby se mimochodem hovoří o betonářské lobby, která podobně jako katolická církev přečkala i zánik celého římského impéria.
Sotva vzniklá cementárna odchod římských vojsk přežila. Specialisté, kteří zde zůstali, ihned nabídli své služby Marobudovi a poté i dalším vládcům. Založili tak jednu z tradic místních cementářů, betonářů a zednářů, tu kosmopolitní, která vzhlížela kromě Říma také k Šalomounovu chrámu a egyptskému hermetismu (egyptologové mimochodem nacházejí betonárky i poblíž pyramid). Taktéž již od časů Marobuda s kosmopolitními zednáři-betonáři soupeřili zednáři spoléhající na domácí tradice, ať už keltské, germánské či později slovanské; toto konkurenční tajné bratrstvo rovněž už na počátku našeho letopočtu s přímou podporou Odinových kněží založilo na dohled radotínské cementárny, na pomezí dnešní Velké Chuchle a Slivence, neméně proslulou vápenku. Zatímco z cementu se produkoval římský beton, odborníci z vápenky preferovali maltu, kterou odtud neustále odvážely celé řady povozů. I proto je Velká Chuchle dodnes spojena s koňmi.
Město Praha bylo vystavěno především proto, aby na jednotlivých domech i celých čtvrtích obě zednářské lóže mohly demonstrovat výhody konkurenčních technologií. Dějiny české metropole jsou soupeřením vápna s cementem a malty s betonem. Obě strany zaznamenaly dílčí vítězství, známá vajíčka na Karlův most se například, jak všichni vědí, míchala s maltou. Karel IV. jako protřelý státník a diplomat to však samozřejmě hrál na obě strany, takže ve svých Karlových Varech nechal pálit Becherovku a pak ji míchat s tonikem na koktejl zvaný beton, který se v rámci speciálního královského privilegia do Radotína dodával zdarma. Soupeření mělo mnohé formy včetně propagandy a pomluv, však asi každý zná posměšné rýmovačky o tom, že cement má rád jen dement, málokdo nicméně tuší, jaký je jejich původ a motivace k jejich šíření. O sliveneckých se zase posměšně říkalo, že ve fotbale jsou schopní dát gól leda tak z malého vápna. Nakonec i označení procesu „hašení vápna“ vymysleli jeho odpůrci, aby tím veřejnému mínění podsunuli, že vápenka je nějak odpovědná za ve středověku četné požáry. Odpůrci římské technologie zase vyvolali husitskou revoluci, z dotované malty vybudovali Betlémskou kapli a snažili se Žižku přesvědčit, aby namísto vozové hradby táhl do boje s mobilními vápenkami a míchačkami poháněnými koňskou i lidskou silou. Současně se však slivenečtí snažili získat vliv i v římské církvi a založili řád maltézských rytířů.
Na konci 19. století se v rámci snahy o národní usmíření objevila vápenno-cementová malta, nikdy se však nestala dominantním stavebním materiálem, na to byly ideologické příkopy vykopány již příliš hluboko. Jediné, na čem se příznivci vápna i cementu dokázali shodnout, byla žízeň po práci a nutnost spláchnout pot i vysušující prach pivem. Taktéž před druhou světovou válkou zastánci malty i cementu svorně podporovali (z vojenského hlediska pravděpodobně nesmyslnou) stavbu systému pevností na československých hranicích, i když samotnou realizaci si pochopitelně obě strany představovaly po svém.
Jak onen tisíciletý souboj dopadl? Zatímco radotínská cementárna utěšeně vzkvétá, její lomy, tunely a vlečky fungují v celém údolí a za nocí lucerny na haldách štěrku skoupě osvětlují tajné zednářské obřady, sliveneckou vápenku již nikdo nepoužívá. Byla sice prohlášena za technickou památku a těší se zájmu milovníků industriální minulosti, zednáři však odsud odešli. Prý na Maltu, tahle informace ovšem není nabeton…