Zavražděná Thatcherová a ufon Kučera: Povídky jak z partesu

Stejně jako v případě Tajné kroniky Rychlých šípů… a jiné příběhy Štěpána Kučery jde i u jeho novinky s názvem Jidáš byl ufon… a jiné příběhy (vydalo Druhé město) o výborně zvládnuté demonstrace literárního žánru povídka. Šestero vtipných, hravých, čtivých příběhů z rozličných prostředí – z pražského podzemí 19. století přeletí čtenář přes bezčasí brazilské džungle do kreolského New Orleans, kde se právě schyluje k válce Severu proti Jihu – je napsáno precizně a neotřele, ale neokázale, bez iritující snahy o kreativitu a novost za každou cenu.

Namísto ornamentálnosti se čtenáři dostane potěšení z návštěvy starých známých – v povídce Vězeň damašský (poslední výstřel Kary ben Nemsího) nás do světa Old Shatterhanda a „jednoho z nejprohnilejších padouchů Orientu, Ašára Basada“ zavede sám Karel May, který bez váhání vstupuje do děje a vedle líčení dobrodružné historky zvládá čtenáře škádlit popisem vlastního procesu psaní („Nerad ho poslouchám, ale rád mu píšu repliky“). Podobný postup Kučera volí v pralesní krimi Království Urubů – zde se jihoamerický mýtus prolíná s vyšetřováním zmizení mladé Brazilky, o němž ve svém panelákovém bytě píše béčkový český detektivkář. Motiv „psaní v psaní“ nabízí i dobrodružné romaneto Kuklův klan, kde autor roztomile dává k dobru drobečky z reálného redakčního provozu, když v postavě přispěvatele Marka pracuje na textu inspirovaném skutečnou postavou pozapomenutého spisovatele Karla Ladislava Kukly. Pastišem, který lze číst spíše jako zesměšňující persifláž, je pak titulní povídka Jidáš byl ufon, jejímž rekem je sám slovutný symbolog Robert Langdon. 

Přes hrstku tiskových chyb, které Štěpána Kučeru, někdejšího korektora, možná trochu mrzí, je tahle povídková kniha se stylovou archaizující obálkou příjemným překvapením: na nic si nehraje, s ničím se nemaže, všudypřítomné prolínání fikce a reality je osvěžující a osobité, kompozice a sloh zůstávají příjemně trendů prosté. A k tomu nám vzkřísil arbesovské romaneto!