Viewegh se po osudové zdravotní příhodě autorsky zmátořil už loni, v próze Biomanžel. Rovněž v Melouchu dokazuje, že je znovu tím starým dobrým vypravěčem, který dokáže zpracovat dynamickou, na humor bohatou konverzačku, a ještě k tomu párkrát mrknout spiklenecky na čtenáře. 
V novince má slovo spisovatel, nápadně podobný svému autorovi, který chce prodat filmovému producentovi scénář. 
V druhém plánu se pak odvíjí scénář samotný. Jde vlastně o filmovou povídku, v níž se prolíná text se svým komentářem. O příběh tragické lásky, kde hraje hlavní roli dvojice navenek nesourodých typů: nájemný vrah a gigolo. 
Tomu druhému navíc zamíchala osudem tragická nehoda, při které přišel o dlouhodobou paměť. Finále je jako z Váchalova Krvavého románu -a čtenář odkládá knihu spokojen.