Romeo a Julie padesátých let

 Téma kolektivizace v padesátých letech se už v poslední době v literatuře příliš neobjevuje, pokud ano, bývá součástí rodinných kronik, protože tam se mu spisovatelé málokdy dokážou vyhnout. Výjimkou je novela Štěstí, kterou napsal Martin Fahrner. Nejde o příliš známého autora, který by se mohl chlubit bohatým dílem, ale jeho kniha stojí za pozornost.
Hlavní hrdinkou novely se stala studentka gymnázia Zora Mlynářová, dcera sedláka, který nechtěl vstoupit do družstva. Vzhledem k jeho autoritě mezi ostatními místními sedláky se právě on stal terčem soustředěného nátlaku komunistů, protože jen na jeho postoji záleželo, jak se zachovají ostatní.
Na velmi malé ploše se odehraje několik zásadních událostí, které se sice z hlediska celostátního vývoje zdají bezvýznamné, ovšem pro Zoru znamenají předurčení celého jejího budoucího života. V den, kdy potká svou lásku Standu, ztratí nejlepší kamarádku Vlastu. Zvláště kamarádčinu zradu nemůže delší dobu pochopit, nepřipustí si hned, že se tak může stát v jednom okamžiku a navždy.
Novela je velmi intimní, vyprávěná v ich-formě a vyplněna mnohými soukromými úvahami, proto čtenář může pochopit náhlou a bezpodmínečnou lásku, kterou Zora pocítí ke Standovi. Hlavní hrdinka jen pomalu chápe třídní nenávist, kterou komunisté v té době rozdmýchali, nápisy „Smrt kulakům“ se jí příliš nedotýkají, teprve veřejné ponížení ve škole jí dává naplno pocítit, jak se odlišuje od třídního kolektivu.
Nyní se dostáváme k podstatě novely – Standa patří k proletariátu, je ceněným pracovníkem Karosy a milicionář. Autor převedl do třídní společnosti klasický konflikt Monteků a Kapuletů, Standa se Zorou jsou Romeo a Julie padesátých let dvacátého století. Oba touží po společném životě a je pro ně v podstatě lhostejné, v jakých podmínkách.
Autor se nesnaží nijak ostentativně propagovat nějakou ideologii, popisuje sice nátlak, kterému jsou vystaveni sedláci, i hospodaření nově založených JZD, na druhou stranu se netají i úlevou, kterou Zora pociťuje, když se vyváže z věčné práce na statku a z živoření způsobeného neustálým šetřením každé vydělané koruny.

Martin Fahner napsal velmi křehkou a působivou novelu, která vypráví o touze a lásce. Ta sice nepřenáší hory, ale dokáže leccos překonat. Štěstí, které při ní Zora a Standa cítí, překonává uspokojení z majetku i dobře vykonané práce při budování socializmu. Překoná i nebezpečí, kterému jsou oba milenci vystaveni. I když takové shrnutí působí trochu jako ironie, je ve skutečnosti novela velmi čtivě a působivě napsána. Čtenář nemá pocit, že by se na něj valila jedna tragédie za druhou, i když jde hrdinům o život. Padesátá léta nebyla jednoduchá, stalo se mnoho zločinů a na ty by se zapomínat nemělo. Proto je dobré, když se najde kniha, která o této době pojednává, ale dokáže na čtenáře působit tak, že se k ní a jí podobným rádi vrátí.