Autor si rok za rokem každou novou sbírkou vydupává a kolíkuje své území na teritoriu českého básnictví. Myslím, že je už nepřehlédnutelný. Sporý výraz této nové knížky působí, jako by pocházel z dob telegrafu. Šetří se slovem, neboť za každé navíc platí se daň, každým zbytečným navíc ztrácíme čas, jenž zbývá do konce světa, a ten je blízko, sugeruje nám básník. Tíha času, toho osobního lidského, doléhá stále hmatatelněji, básník si s údivem připouští, že zřejmě bude něco na pocitu, že stárne. Ve zdech dneška je neútulno, protože v každém okamžiku je úchvat úžasu z krásného soumezný s hrůzou krutosti a zániku.