Kultivované svědectví o sociálním vyloučení osciluje mezi žánrem deníku, záznamy snů a fantaskní prózou. Čtenář zažívá svíravý pocit bezmocnosti, neboť vypravěčce zjevně není pomoci. Putujeme místy současné Prahy přežehnávanými potem bezdomovců, jejich zvratky i krabicemi od vína. Permanentní úzkost ze samoty a touha po vzdálené dceři, výčitky ze vzpomínek, jak ji vypravěčka nechtěla přijmout po porodu, to vše jsou osmotické tlaky prosakující textem, který někdy hrozí propadem do improvizace, jindy udiví přesně, až svítivě vyklenutým postřehem. Sugestivní rozloučení ojedinělé autorky (1959 až 2015).