Po předchozí próze Můj život po životě, která byla silně pod vlivem zdravotních událostí autora, se Michal Viewegh částečně oprostil od teskného sebezpytu a lítosti nad sebou samým, a jak napovídá titul nové sbírky povídek, vrací se zpět do literární hry. 
Nabízí třináct povídek, ve kterých volně navazuje na postavu Oskara z Povídek o manželství a sexu. Přestože se ani tentokrát zcela pochopitelně neoprostil od autobiografického vyprávění o vlastní nemoci a následné fyzické i psychické rekonvalescenci, kniha už není tolik ukňouraná, jako předchozí deníkový záznam. Přes zjevnou snahu nezahltit čtenáře vlastním osudem v něm však zůstala pokora. Postava Oskara už není tolik maskulinní, pohrdavá, přezíravá, neadoruje nevěru. Po prodělání totožné nemoci jako Viewegh, jemuž v roce 2012 praskla aorta, čemuž podlehne v průměru devět lidí z deseti, je Oskar pokornější, uvážlivější a objevují se v něm namísto uvažovaných „loveckých“ sklonů prvky lítosti nad tím, že ublížil ženě. 
Jak autor prohlásil, povídkový soubor je předstupněm k návratu k románu, na kterém pracuje. Podle svých slov si však není ještě zcela jist, zda s výpadky paměti dokáže v hlavě udržet románovou příběhovou linii. Každou z nepříliš dlouhých povídek předznamenává ilustrace Josefa Bolfa. V tomto výběru lze spatřit záměr autora podtrhnout trpící vyznění. 
Bolfova tvorba je záměrně plná deprese, zohyzděných těl, utrpení a smutku. Jako by stahovaly atmosféru knihy níž, zpátky k výčtu neduhů a strastí. 
Uslzená terapie, jakou byla předchozí kniha Můj život po životě, se svým odrazem v knize nové smrskla do několikastránkového výčtu strastí a neduhů, které postavě a taktéž samotnému autorovi zůstaly. Ufňukanost, kterou mnoho čtenářů v předchozí knize odradil, však tentokrát odhodil stranou. 
Byť je zřejmé, že svůj boj ještě zcela nevyhrál, nedává mu v první polovině knihy téměř žádný prostor, ve druhé polovině začne postupně prosakovat, až se stane ústředním motivem povídky. 
Oproti dřívější tvorbě znatelně ubylo humoru. 
Celkové vyznění je o poznání depresivnější, zarmoucenější, v knize je mnoho momentů, ze kterých prýští atmosféra bezvýchodnosti.