Antonín Přidal: Zpovědi a odposlechy (Druhé město 2015) 

Autor (1935) je vynikající překladatel, ne básník. Sebrané básnické záznamy připomínají publicistickou poezii (dezinfo, skandální úniky, bankovní pirátství), kdyby takový žánr existoval. Mnohé texty dělají čáru pod sloupcem prožitých let a pokoušejí se o zachycení výsledku, o součet činů, o gnómické zachycení smyslu. Žonglování se slovy, při překladech tak virtuózní, v básních drhne, míčky často padají na zem, publikum nemá proč žasnout. Je zarážející, jak snadno se dá sáhnout po poetickém haraburdí sudiček a andělů. V podobných případech bývá zvykem, aby kritik neurazil, pokývat vážně hlavou a pronést cosi o kultivovaném projevu. Byla by to pravda, ale lépe by bylo, kdyby tam bylo i něco navíc.